DEVON - ostnokožci
DEVONIAN - Echinodermata

Ostnokožci (Echinodermta Klein, 1734) jsou živočišný kmen druhoústých mořských živočichů, mezi které řadíme tyto prastaré, přesto stále existující třídy - Lilijice, Hvězdice, Hadice, Ježovky, Sumýše a mnoho, již vyhynulých tříd - Blastoidea Say, 1825 †, Ctenocystoidea Robison & Sprinkle, 1969 †, Cyclocystoidea Miller & Gurley, 1895 †, Cystoidea von Buch, 1846 †, Edrioasteroidea Billings, 1858 †, Eocrinoidea Jaekel, 1899 †, Helicoplacoidea Durham & Caster, 1963 †, Homoiostelea †, Homostelea †, Ophiocistoidea Sollas, 1899 †, Parablastoidea †, Paracrinoidea Regnéll, 1945 †, Rhombifera Zittel, 1879 †, Somasteroidea Spencer, 1951 †, Stenuroidea Spencer, 1951 †, Stylophora Gill & Caster, 1960 †.

Arthroacantha carpenteri (Hinde, 1885) - výška zachovalé koruny 60 mm, Silica, Lucas County, Ohio, USA, střední devon - Silica Formation

Třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, podtřída: Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †, řád: Monobathrida Moore & Laudon, 1943 †, podřád: Compsocrinina Ubaghs, 1978 †, nadčeleď: Hexacrinitacea †, čeleď: Hexacrinitidae Wachsmuth & Springer, 1885 †, rod: Arthroacantha Williams, 1883 †, druh: Arthroacantha carpenteri (Hinde, 1885) †.

Úžasný rod kamerátního typu krinoida, jehož výskyt byl zaznamenán i v Barrandienu. Z izolovaných fragmentů byl ve zlíchovském souvrství (korálový obzor) pojmenován nový druh Arthroacantha vega Prokop, 1982 †. Nálezy kolumnálií jsou známy i z pražského souvrství (koněpruské vápence), zvláště z Houbova lomu v Koněprusích. Nutno podotknout, že takové nálezy, jaký představuje tento vzorek z dolomitových tmavě šedých vápenců Silica Formation v Ohiu jsou v Barrandienu jen zbožné přání.

Z fotografií je zřejmé, že muselo jít o výkonného predátora, se silnými isotomicky rostlými, silně zahuštěnými pohyblivými rameny, které byly opatřeny hustě řazenými pinnulemi. Kališní destičky, podobně jako u jiných kamerátních lilijic, byly vzájemně nepohyblivé. Pohybovaly se pouze ramena, stonek, případně celý krinoid při přesunu.

Na fotografii níže je detail kalichu, který byl podobně jako celá lilijice opatřen ostny. Pozůstatky těchto ostnů dnes na nálezech často připomíná jemná granulace. Při detailnějším průzkumu (je to vidět i na fotografii) byly tyto ostny duté. Na detailu vpravo je krásně vidět, jak je v každém větvení svých biseriálních ramen krinoid opatřen sadou trnů, které mohly sloužit ke dvěma účelům. Buď, jako dokonalá past pro případnou kořist nebo jako dokonalá ochrana před predátory, kterými v devonu mohly být paryby nebo třeba i hvězdice. Lilijice rodu Arthroacantha Williams, 1883 †, tak svým vzhledem připomínala podmořský ekvivalent pouštních rostlin, jako jsou kaktusy nebo sukulenty.

Na fotografiích níže je krásně vidět, jakým geniálním způsobem se příroda vypořádala s růstem sekundárních trnů na biseriálních a isotomicky větvených ramenech. Co znamená biseriální typ a isotomický růst se, pokud chcete dozvíte na tomto odkazu zde.

Na obrázku níže vlevo je skica, ve které jsem si ověřoval zvláště systém růstu a ukotvení ramen ke kalichu a vpravo pak kresebná rekonstrukce tužkou mladého jedince českého druhu Arthroacantha vega Prokop, 1982. Právě tento druh známe z již zmiňovaného zlíchovského souvrství. Na idealizované rekonstrukci si všimněte mimo jiné dlouhých cirri, tedy výrůstků na stonku, které mohly lilijici sloužit k přesunu po mořském dnu. Lilijice se tímto způsobem přesouvají na strategičtější místo, které je bohatší na potravu. Tato strategie je doložena pozorováním současných hlubokomořských lilijic, kde jim cirri slouží, společně s mořskými proudy, jako jakési neohrabané panožky k přesunu. Pakliže se již uchytily svým kořenovým systémem k podloží, tak jim cirri posloužily k lepšímu ukotvení, ve štěrbině, k blízkému kamenu či skále. Ocitla-li se lilijice však třeba v silnějším proudu, cirri posloužila jako stabilizátor pro udržení balance. I tyto strategie jsou doloženy na recentních druzích. Na kresebné rekonstrukci je Arthroacantha jako "parazit" zachycena na menším korálu favositního typu. Tam, kde se dařilo korálům, se totiž muselo dařit i jiným filtrátům vody, jako jsou právě třeba lilijice, které navíc dokázali ulovit i jiné, menší zástupce živočichů, jako byli trilobiti, malé parybky, či jiné korýše. To, co se tváří jako parazitický způsob života byl ve skutečnosti život symbiotický. Totiž, to co lilijice nepozřela (drobné, mikroskopické fragmenty živočichů) padalo níže ke korálu. Korál lilijici poskytnul ukotvení - stabilizátor, krinoid naproti tomu mohl do jisté míry poskytovat korálu jakési bezpečí, ochranu. Tímto symbiotickým způsobem života mohlo koexistovat více živočichů. To co lilijice vyloučila, co prošlo jejím trávícím traktem, tak pozřel její další velmi častý společník, plž rodu Platyceras. Ten žil často po celý život v koruně lilijice usazen na takzvaném tegmenu, tedy střeše. Tegmen tvoří vrchol kalichu a leží uprostřed ramen. Na tegmenu měla lilijice hned vedle ústního otvoru anus, na kterém byl usazen právě podobný plž a recykloval tak již krinoidem strávený materiál. Dokonalá symbióza, dokonalá recyklace, dokonalá příroda.

Cupressocrinites aff. crassus Goldfuss, 1831 - velikost 125 mm, devonské vrstvy okolí Alnifu, Maroko, střední devon - eifel

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, podříše: Eumetazoa Butschli, 1910, oddělení: Bilateria Hatschek, 1888 - dvoustranně souměrní, pododdělení: Deuterostomia - druhoústí, kmen: Echinodermata Klein, 1734 - ostnokožci, podkmen: Crinozoa Matsumoto, 1929, třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, podtřída: Cladida Moore & Laudon, 1943 †, řád: Cyathocrinida Bather, 1899 †, nadčeleď: Gasterocomacea Roemer, 1854 †, čeleď: Cupressocrinitidae Roemer, 1854 †, rod: Cupressocrinites Goldfuss, 1831 †, druh: Cupressocrinites aff. crassus Goldfuss, 1831  †.

Rod Cupressocrinites Goldfuss, 1831 † je popisovaný hlavně z německého Porýní (C. crassus, C. goldfussi). Podobné druhy, stejného rodu jsou popsané i ze středního devonu Moravy (Čelechovice na Hané - Cupressocrinites crassus, Cupressocrinites sp.) nebo i barrandienu (Cupressocrinites sp.) - chotečské souvrství (eifel), dalejsko - třebotovské souvrství (svrchní ems) - suchomastské vápence, Plešivec (Andreas May, Jinrřich Hladil) . Velikost kamene je 110 x 140 mm. Zachovalý je kompletní kalich na kraji kamene, z obou stran. Na hornině pod lilijicí je několik fosilních korálů rodu Cyathophyllum Goldfuss 1826 † . Fosílie je přírodně vyvětralá. Lilijice náležející do nadčeledi Gasterocomacea Roemer, 1854 † měly povětšinou krátký, silný stonek, který byl silnými kořeny přisedlý k matrici. Předpokládá se, že tito krinoidi vyhledávali příbojová, dobře okysličená moře.

Rod Cupressocrinites Goldfuss, 1831 † se vyznačuje širokým a nízkým mísovitým kalichem. Na široké radiální destičky nasedá pět mohutných, jednoduchých, nevětvených ramen. Tato ramena musela vynikat neuvěřitelnou silou sevření a byla tak skutečnou smrtelnou pastí pro ostatní tehdejší živočichy, jako byli korýši, členovci, ale třeba i drobnější pancéřnaté rybky. Na bočních stranách ramen jsou krátké článkované výrůstky, které připomínají pinuly (jakési uspořádané výběžky na ramenech lilijic). Pinuly jsou často nositely gonád, tedy rozmnožovacích orgánů. Stonek má čtvercový příčný průřez. Zástupci rodu Cupressocrinites se vyskytovali v mořích středního devonu převážně v oblasti dnešní Evropy.  

1. - Cupressocrinites crassus Goldf., 2. - Cupressocrinites inflatus n. sp., 3. - Cupressocrinites hieroglyphicus n. sp., 4. a), b) - Cupressocrinites scaber n. sp., 5. - Cupressocrinites abbreviatus Goldf., 6. - Cupressocrinites abbreviatus var. alta, 7. Cupressocrinites elongatus Goldf., 8. - Cupressocrinites gracilis Goldf.

Halocrinites inflatus inflatus (Schultze 1866) - velikost zachovalé koruny 55 mm, lom Laskowa Gora; souvrství Kowala, Kielce, Polsko, střední devon - givet

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, podříše: Eumetazoa Butschli, 1910, oddělení: Bilateria Hatschek, 1888 - dvoustranně souměrní, pododdělení: Deuterostomia - druhoústí, kmen: Echinodermata Klein, 1734 - ostnokožci, podkmen: Crinozoa Matsumoto, 1929, třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, podtřída: Cladida Moore & Laudon, 1943 †, řád: Cyathocrinida Bather, 1899 †, nadčeleď: Gasterocomacea Roemer, 1854 †, čeleď: Cupressocrinitidae Roemer, 1854 †, rod: Halocrinites Steininger 1831 †, druh: Halocrinites inflatus (Schultze 1866) †, poddruh: Halocrinites inflatus inflatus (Schultze 1866) †.

Poddruh lilijice, která se dnes řadí pod rod Halocrinites Steininger 1831 † je vzhledem velmi blízká a zároveň příbuzná asi známějšímu rodu Cupressocrinites Goldfuss, 1831 †. Vlastně byla pod tento rod původně řazena, aby se od něj postupně distancovala. Poté byla dlouhou dobu řazena do rodu Abbreviatocrinites †. Nicméně, tento rod je již neplatný a všechny druhy dříve zařazené do kategorie "Abbreviatocrinites" jsou přeřazeny pod rod Halocrinites, který je aktuálně validní (platný).

Fantastické je, že toto období stratigraficky odpovídá devonu v Čelechovicích na Hané. Tam také byly nalezeny otisky zařazené do druhu Cupressocrinus crassus Goldf., var. celechovicensis Remeš † více zde. Klasifikace z Čelechovic je ovšem zastaralá a potřebovala by revizi.

Synonymum poddruhu:
Abbreviatocrinites inflatus inflatus Schultze 1866

Halocrinites inflatus (Schultze 1866) †